Konec dobrý, všechno dobré aneb Budík to řekne za Vás.

Znáte to. Naložíte děti do vany a nemůžete je dostat ven. Přelévání vody z kelímku do kelímku, koupání autíček, praní triček, potápění zvířátek, foukání do pěny … Vše je lepší než vylézt z vany a čistit si zuby. Rýmy se nikdo nebojí, Večerníček nikoho nezajímá, knížka počká…. Zkoušíte všechno ale neúspěšně. A když zkusíte vytáhnout špunt z vany a nechat ryby na suchu, jste největší kruťas. Nikdo s Vámi není kamarád, řinou se krokodýlí slzy a děti se Vám ke dnu vany přímo přilepí.

Naštěstí existují budíky – ten kuchyňský, alarm v mobilu, přesýpací hodiny apod. Přišli jsme na to, že když se s dětmi dohodneme na konkrétním čase, který budeme koupání věnovat, a konec dětem připomene pípání budíku v mobilu, jde vše daleko snáz. Koupání totiž nekončíte Vy (matka tyranka), ale budík, a za to už nemůžete. Dohoda byla dohoda. V ideálním případě může zvuk budíku vyvolat následující reakce. „Mami už to pípá!“, „Já vytáhnu špunt.“, „Už jen namydlit a jdeme ven.“, „Mami tady jsou zvířátka, musíme je osušit.“. A je KLID.

Dopracovali jsme se k takovému systému postupně a někdy to vyžadovalo posunutí konce koupání např. ještě o tři minuty, ale šlo to. Budík např. používáme, když se chtějí děti koukat místo večerníčku na Baby TV. Nikdy nekončící vysílání dětské televize, totiž někdo musí vypnout. A když zazvoní budík, vypíná se TV vlastně sama se slovy: „Dneska vypíná Eliška.“ nebo „Já to dneska vypnu.“…

Kromě budíku používáme ještě přesýpací hodiny. 3 minuty. Ideální čas na střídání na houpačce, foukání bublin z bublifuku, hopsání na velkém balónu apod.