Nechte se „svést“ aneb Nejlepší hra s modelínou.

Byla jsem zvyklá sednout si s modelínou u stolu a patlat obrázky, stavět figurky nebo si z ní vyrábět doplňky – náramky, prstýnky apod. Pak se mi ale narodily děti a já jsem objevila další tři způsoby, co s modelínou dělat.

Eliška si začala z modelíny dělat telefon a Kryštof si z ní vyrobil vysílačku. Naučit se používat vysílačku a slovíčko „přepínám“ děti pořádně zaměstnalo. A mě dost pobavilo, jak si mikrofon a reproduktor zmateně přikládaly k uším, puse nebo nosu. Kdyby měly víc než dvě ruce, tak se do nich určitě zamotaly.

Pak se ale oba zvedly od stolu, šouply si modelínu k zadečku a křičely na mě, že se jim chce kakat a že už to nevydrží a pustily modelínový bobek rovnou na podlahu. Pak si sundaly ponožky a začaly modelínový bobek rozšlapávat, obtiskovat do něj chodidla, prstíky u nohou a matlat ho nohama. Samozřejmě u toho ječely blahem, jak je to celé nechutné, a jak po nich lezou bacili. Chvíli jsem na ně koukala a pak jsem se přidala. Šlapání modelíny byla pro mě premiéra a upřímně si to někdy zase ráda zopakuji. Je to jako byste šlapali v léčivém bahně, a to Vám protékalo mezi prsty. Výhodou je, že pak máte nohy čistý a cítit jsou maximálně dětskou modelínou.

Nakonec přišel zlatý hřeb. Placka modelíny připomněla Kryštofovi Antarktidu, a tak jsme začali nohama modelovat jednotlivé světadíly. Pak děti přinesly krabici se zvířátky a už jsme je usazovali do moře, Afriky, Austrálie, atd.

Byla to jedna z nejlepších her, které jsem s dětmi objevila. Nechala jsem se vést a z patlání modelíny vznikla geniální škola hrou.