Masakr v koupelně aneb Konečná pro bacily a veš dětskou.

Nevím, kdy to vzniklo, ale vím jak. Snažila jsem se Kryštofa přesvědčit, že už nemusí nosit plínku a že může čurat a kakat do záchodu. Vůbec ho to nezajímalo. A tak jsem mu to zkusila zpestřit příběhem podobně jako oblékání. Začali jsme si povídat o tom, jak to „óňo“ (hovínko) spadne do záchodu a pak padá a padá a padá tmavou rourou až úplně dolů pod chodník, kde spadne do kanalizace naplněné vodou a v té vodě plave až do čistírny odpadních vod, kde ho zničí chemie.

Na kakání do toalety to moc nezabralo, ale na mytí rukou ano. Od té doby jsme si při mytí rukou vždycky tuhle „pohádku“ povídali. Teď ji říkám Elišce a má to stejný dobrý výsledek. Časem jsme přidali i informace o žloutence a jiných nemocech, které můžou špinavé ruce způsobit. Kryštofovi už stačí připomenout jen voňavé ruce. Pochybuji, že by si je šel umýt, kdybych ho doslovně upozorňovala, že si má jít umýt ruce. Přeci jen to je osobnost a potřebuje mít pocit, že se sám rozhodl.

S Kryštofem jsme také vymysleli účinnou zbraň na veš dětskou. Rozhodl se, že si nechá narůst vlasy a už bylo potřeba začít je česat. Nejdřív nechápal k čemu česání je. Ale po odborném prohlédnutí obrázku, na němž byla Veš dětská několikanásobně zvětšená, a po krátkém přečtení toho, co vše může veš na dětské hlavě způsobit, jsme se chopili hřebenu.

Není nutno dodávat, že opět s příběhem. Po prvním zaboření hřebenu do Kryštofových vlasů se začne ozývat zoufalé sténání vší, kterým Kryštof česáním boří přes noc postavená vší obydlí a absolutně demoluje zásoby stavebního materiálu nasbírané při večeři či válení se na zemi. Totální zkázou je potom použití mírného množství tužidla na dotvoření účesu. Veš je buď úplně zničena nebo prchla a hledá si jinou oběť.