Křížová cesta aneb Výprava za „špatným“ koncem.

Použila jsem všechny svoje triky (vysvětlování, hru, povídání pohádky i maňáska), abych přesvědčila Elišku (2 roky a 2 měsíce), že se oblečeme a pojedeme na Play Wisely. Zábavné výukové hraní v malé skupince dětí, které Eliška opravdu miluje. Jenže do oblékání se Elišce vůbec nechtělo. Její potřeba vyjádření opozice byla tentokrát natolik silná, že se na žádný trik nechytla. Po půl hodině pokusů jsem to vzdala. Jednak mi docházela inspirace a trpělivost a jednak mi už bylo jasné, že to nemůžeme stihnout.

Jenže já jsem se rozhodla, že když vzdám dnešní lekci Play Wisely, tak už rozhodně nevzdám, lekci, kterou potřebuje Eliška, aby se byla příště ochotna obléci bez větších problémů. Vzala jsem si počítač a Elišce jsem vysvětlila, že teď každá budeme pracovat samostatně. Ať si hraje s čím má chuť – puzzle, pianko…. No, a pokud by si chtěla hrát se mnou, tak jí nabízím, že se oblečeme a půjdeme na Play Wisely. Párkrát jsem jí to ještě zopakovala, když přišla a chtěla pracovat na počítači se mnou. Byla jsem neústupná. Asi po 30 minutách se začalo ozývat hlubokým hlasem „Velký“ a pak tenkým „Malý“ pak zase „Malý, větší, největší“. Eliška si opakovala z minulých hodin. Netrvalo dlouho a přišla ke mně. Udělala na mě kukuč a roztomile řekla: „Play Wisely?“.

Během několika minut jsme byly na cestě. Na kurz jsme přišly v pravý čas. Děti právě odcházely z herny a lektorka Zuzana se s nimi loučila. Stály jsme na prahu místnosti a Eliška mě tahala plnou parou dovnitř a divila se, že nejdu. Zuzana se taky divila. Vysvětlila jsem jí, že jdeme pozdě, protože jsme měly potíže s oblékáním, a že si jdeme pro její ortel: „Je mi líto Eliško, ale hodina už skončila, je třeba příště přijít včas.“ Zuzana řekla, co měla. Eliška ztuhla a z očí jí bylo vidět velké zklamání. Takhle si to asi nepředstavovala. Maminka „spolužačky“ Betynky nám ještě přidala pár vhodných vět o tom, jak jsme jim tam chyběly, a že se na nás budou těšit příště.

Nechala jsem na Elišku dopadnout přirozené důsledky jejího chování a modlila jsem se, aby vynaložený čas a námaha stály za to. Nebyla jsem si jistá, že ve dvou letech, pochopí opravdovou příčinu celého neúspěchu.

O týden později jsem ráno Elišce řekla, že je potřeba se vypravit z domova a včas se obléci, protože jedeme na Play Wisely. Přišla hned. V okamžiku jsem si byla jistá, že křížová cesta, kterou jsem s ní před týdnem prošla, byla jedním z mých nejlepších rodičovských kousků.

O přirozených důsledcích chování a trestech se můžete více dočíst v knize Respektovat a být respektován, Pavel Kopřiva, Jana Nováčková, Dobromila Nevolová, Taťjana Kopřivová, Pavel Kopřiva - Spirála, 2008.