Kop sem kop tam, nám to není jedno aneb Mami pojď si hrát!

Znáte to. Dobře trefená rána do nosu, zad nebo kousnutí zezadu do stehna. U všeho byste vyletěli z kůže, ale nemůžete. Vašemu miláčkovi jsou totiž sotva 2 roky a už se slušně prosazuje. “Škemrá” o pozornost, chce si hrát, nutně se musíte podívat na to co dokázal, postavil, přečíst mu oblíbenou knížku ….. Objevuje se to kolem 18 měsíce věku a do dobrých třech možná i čtyřech let to trvá. V roce a půl to ještě jde, ale ve třech letech už má Váš miláček docela sílu, a tak přemýšlíte co s tím.

My jsme přišli na to, že každý takovýhle “útok” je volání o pozornost. “Pojď si hrát”. Pokoušíme se v takové chvilce “útok” potomka přežít, vydýchat uraženeckou afektovanou reakci (jak fyzicky tak psychicky) a co nejrychleji převést na chvíli v hraní. Většinou to zabere a pak mu bezprostředně připomeneme, že místo kopance stačí říct “Mami pojď si hrát” a ujasníme si, kdy si hrát budeme. Chvíli to trvá, ale nakonec se daří.

Nechat takové chování dítěte bez povšimnutí se nedoporučuje. Mrňous potřebuje vidět reakci na svoje jednání, aby mohla růst jeho osobnost. Pokud si nevšímáte toho co dělá, je to jako byste říkali, že nevidíte ani jeho.

Ještě bych dodala, že rady zkušených psychologů velice často míří k tomu, aby rodiče se svými dětmi měli naplánovaný pravidelný čas v týdnu, kdy se věnují jeden druhému (nejlépe bez mobilního telefonu v kapse). Doba hraní a výhradní pozornosti Vašemu potomkovi je tak pevně dána a on ví, na kdy se těšit, kdy Vaší plnou pozornost očekávat. Vy se zase můžete v situacích, kdy potřebujete v klidu něco udělat, na tuto dobu odvolat a mezitím mu nabídnout jinou aktivitu.

Duben 2011