Další číslo prosím! aneb Jak si v 6 týdnech říct, co chcete?

Znáte to nebo to poznáte. První dva měsíce mrně „jen“ kojíte, přebalujete, řešíte „prdíky“ a muckáte. Jenže i když se to nezdá, tak ho zajímá všechno okolo. A pokud chcete vidět konkrétní projev jeho zájmu, tak mu třeba ukazujte obrázky. A to jde, jakmile se udrží chvíli vzhůru.

Netušila jsem, že v 6 týdnech mi dokáže Kryštof „říct“: „Té pětky už mám dost“, “Ukaž mi další číslo“ a „Ta osmička mě náramně baví“. V prvním případě se Kryštof kroutil v lehačce jak když leží na švábovi, v tom druhém se mi upřeně podíval do očí a v tom třetím máchal rukama, jako když diriguje celý orchestr. A to vše opakovaně v situaci, kdy jsem mu ukazovala velké černobílé obrázky asi ze vzdálenosti 40 cm. Čísla, geometrické tvary nebo prostě nějaké čáry. Náhodu jsme vyloučili. Kryštof to předváděl totiž i babičkám a dědečkům.

Dobrý pocit jsem měla nejen z toho, že podporuju jeho zrak a paměť, ale hlavně z toho, že jsem ho nechala přemýšlet i o věcech, ve kterých jsem se vyznala i já. Péči o dítě jsem do té doby znala samozřejmě jen z příruček. Komunikovali jsme spolu o něčem, co přímo nesouviselo s uspokojováním jeho základních fyziologických potřeb, a bylo jasné, že ho to zajímá.

Obrázky se postupně staly i motivací k tomu, aby se Kryštof otočil, popolezl, uchopil, trhal, znakoval i mluvil. “Nic” nás to nestálo, ale užitek byl velký.

Ukázkové obrázky jsou ke stažení v hrách.

1. listopadu 2011