Vlakový express aneb Narozeninová oslava trochu jinak

Takovou rychlost vlaku nikdo nečekal. Někteří s hrůzou očekávali moment, kdy dorazí k nedostavěné části tratě. Ti ostatní s vypětím všech sil skládali pražce a doufali, že vlak nevykolejí. V momentě, kdy vlak překonal kritický úsek, se ozval nadšený jásot.

Dědečkové na kolenou skládali s přesností zkušeného inženýra trať, strejda technik vyměňoval v lokomotivách baterie, bratranci konstruovali tunel a most. Kryštof k lokomotivě přidával vagóny a sestřenka s Eliškou budovaly u tratě ZOO ze zvířátek. Každý se snažil pomoci a i děti si vycházely vstříc, jen aby se náš vlakový express nezastavil.

Slavili jsme Kryštofovy páté narozeniny. Na počátku jsme chtěli, aby oslava byla více o lidech a zážitcích než o dárkách. A abychom Kryštofovi ukázali, že společně toho dokážeme mnohem víc, než každý sám.

S natěšeným Kryštofem jsem vstávala v sobotu za tmy už v šest ráno. „Mami, vstávej! Už je další den, musíme připravit oslavu!“ Začínali jsme v 10 hodin, a tak Kryštof nemusel na oslavu dlouho čekat.

Když všichni dorazili, zahájili jsme rozsvícením pěti velkých červených svíček. Kolem nich jsme si sesedli. Starší na sedačku nebo židli, mladší na polštářek na zem. Do očekávaného ticha zazněla písnička Falling Slowly z filmu Once. Při té se Kryštof narodil. Užívali jsme si atmosféru a do toho jsme začali promítat fotky, jak Kryštof rostl. Sestřenka hopsala do rytmu a k tomu jsme pro připomenutí vytáhli Kryštofovy mrňavé novorozenecké dupačky.

Prarodiče I+T natočili Kryštofovi přání na video. Mávali ze svahu v lyžařském vybavení a těšili se na to, až si spolu s Kryštofem zalyžují. Prarodiče A+Z zavzpomínali s fotkami* na to, co si s Kryštofem už užili a pustili i nahrávku jeho nakažlivého dětského smíchu. Od kluků dostal vlastnoručně malovaný obrázek.

Kryštof blahem úplně tál a naplno si užíval naší pozornost. Byl dokonale šťastný. Potom jsme mu předali společný dar. Pět krabic komponentů železniční tratě, mašinek a vláčků, které rozšiřovaly naší stávající výbavu. Vzniklo tak dostatečné množství materiálu, které nám všem umožnilo lézt po podlaze po kolenou a společně se podílet na stavbě obří tratě s dopravními uzly.

Po nadšené železniční horečce jsme pomalu odpadávali. Síly jsme doplnili kouskem tvarohového nebo čokoládového dortu, které nám připravily babičky. Dvě a půl hodiny štěstí.

*Pár fotek a z nich krátké video sestavené v programu Picasa 3 doplněné hudbou
——————————————————————————

Úspěch celé akce spočíval v tom, že jsme vycházeli z něčeho co má Kryštof rád a zároveň se na tom mohou podílet ostatní. Nejen Kryštof miluje vyprávění o tom, jak se narodil a jaký byl, když byl malý. Nebo jak si užíval minulé prázdniny. Má rád i stavění dřevěné železnice. Skutečnost, že se na stavění mohlo podílet každé dítě, nás vyvarovala dojmu, že ostatní děti „utřely nos“ a vyhnuli jsme se nešťastným scénám, že někdo nic nedostal. Spolupráce dospělých – dědečků, rodičů, tetiček apod. pro Kryštofa měla také význam. Viděl totiž, že si spolu dokáží hrát, i přesto, že se tak často společně nevidí.

Kooperativní hry založené na principu spolupráce se nám pro dětskou oslavu náramně osvědčily. Do budoucna nás proto může čekat např. domácí divadlo, kdy jednotlivé rodiny vyberou loutky pro určený scénář nebo malý dětský survival, kdy jen s pomocí druhých a s využitím jedinečných vlastností jednotlivců dorazíme na určené místo.